Bez mokrého čištění koberců se neobejdeme
Koberec bývá jednou z dominant bytu, podobně jako nábytek a točité či lomené schody. Jeho velkou předností je celistvost, jakmile jej položíte na podlahu, nikde nespatříte žádné spáry, spojovací články, předěly a ohraničení, jak tomu bývá u vinylu, plovoucí podlahy nebo dlažby. Je-li dobře položen, je to skutečná ozdoba obytného prostoru.
Těšit se z nového koberce je snadné. K jeho údržbě vystačíte s obyčejným vysavačem za pár stovek a v zásadě nic jiného nemusíte řešit. Jenže takto to lze provádět jen pár týdnů a po této době se kobercová vlákna začnou pomalu, ale jistě obalovat nečistotou. V zásadě je to velmi podobné tomu, kdybyste si položili na podlahu deset vašich triček a našlapovali po nich. Pokud by byla bílé barvy, bílá by se v brzké době proměnila na šedou, a to i přesto, že byste trička pravidelně vysávali vysavačem nebo je vyklepávali z okna.
Některé nečistoty ulpívají na koberci velmi pevně, jsou to například mastnota z vaření nebo lidský pot. Ten se na koberec dostane zejména při chůzi naboso, ale i na ponožkách bývá potu dostatek, takže se tím stačí povrch vláken zašpinit v relativně krátkém čase.
A právě chůze po koberci je to klíčové, proč bychom je měli podrobit důkladnějšímu čisticímu procesu. Mokré čištění koberců zbavuje nečistot velmi důkladně, provádí to, co nezvládají běžné vysavače, ale to není jediné plus, proč se do toho vůbec pustit. Velmi zásadní také bývá zápach, a ten mnohdy působí rušivěji, než skvrny a šedavý povlak.
Lidé totiž mohou špínu na koberci tolerovat, protože za denního či umělého světla tu v kontrastu s ostatními předměty nemusí být tak patrná, ale zápach spolehlivě nepřehlédne vůbec nikdo. Zápach na koberci vzniká hlavně ze dvou důvodů, buď je to žluklý tuk z vaření jídel, anebo rozkládající se pot z bosých chodidel a ponožek. Kombinace odéru žluklého másla a nemytých nohou je někdy tak intenzivní, že se některým lidem z toho zvedá žaludek.
